Transgenerační trauma a cesta k uvolnění

Bolest, která není jen tvoje..

Existují bolesti, které nepatří jen nám. Nezačaly v našem dětství, ani v našich vztazích.

Jsou to pocity, které jsme zdědili — otisky prožitků našich předků, které se tichou energií přenesly dál.

Tento fenomén nazýváme transgenerační trauma.

Dnes již víme, že trauma není jen vzpomínka, ale stav těla a nervového systému. To, co kdysi někdo v rodu neunesl, zůstává uložené v těle – v napětí, v bušení srdce, v pocitu ohrožení, nebo ve vnitřní prázdnotě.

Moderní výzkumy v oblasti epigenetiky potvrzují, že prožitky strachu, studu nebo bezmoci mohou měnit chemické značky na genech, které se přenášejí do dalších generací. Trauma tedy může být jak geneticky nesené, tak vzorcově opakované – přenášené v elektromagnetickém poli rodiny, způsobem, jakým se rodina dívá na svět, reaguje na bolest, na lásku i konflikt.

Týká se tedy i dětí v adoptovaných rodinách.

Kdo se v tom může najít?

Možná v tobě rezonuje některá z těchto zkušeností:• opakující se vzorce ve vztazích: zrada, nevěra, nedostatek respektu

• tělesné projevy: napětí, bolest, úrazy, chronické nemoci

• citlivost, úzkost, pocit „jiný/jiná“

• zkušenosti z dětství: zanedbání, emoční chlad, trest, psychické násilí

• extrémní traumata v rodině: zneužití, znásilnění, domácí násilí, ztráty, války, migrace

• mlčení v rodině, tabu, nevyřčené křivdy

• pocit „nespravedlnosti“ a tíha, která nepochází přímo z tvého života.

Tyto projevy nejsou tvoje slabost. Jsou výzvou k tomu, abys je mohl/a přijmout, procítit a proměnit.

A jak se trauma projevuje?

Tělo často reaguje tradičními traumovými vzorci:

• Freeze – znehybnění, odpojení, pocit „nic nemohu udělat“.

• Fight – boj, odpor, agresivní reakce.

• Flight – únik, vyhýbání se, touha odejít.

• Fawn – přizpůsobování se, uspokojování druhých, aby nedošlo k konfliktu.

Tyto reakce jsou odrazem toho, co kdysi někdo v rodu prožil, a často se spouštějí automaticky, ještě než mysl stihne situaci vyhodnotit.

Když procházím s klienty havajské mapy, vstupuji do prostoru rodu a těla, kde se energie staré generace ještě drží. V uvozovkách stojím s nimi — a často cítím stejné proudy v těle jako oni. Jakoby se celý příběh rodu rozpohyboval, dýchal, chtěl být konečně uviděn.Tyto mapy nejsou klasické konstelace. Člověk si může mapu postavit sám, postavit se do jednotlivých bodů rodu a procítit, kde se energie zastavila. Tělo ví přesně. Tělo si pamatuje.

A když je prostor bezpečný a důvěra hluboká, začne povolovat, a přichází uvolnění.

Trauma, které přichází před narozením:

Jak popsal Stanislav Grof, prožitky spojené s početím, těhotenstvím a porodem nesou klíčové otisky naší existence.

Tyto fáze – perinatální matrice – určují, jak vnímáme bezpečí, tlak, separaci, světlo i bolest.

Trauma se tedy nepřenáší jen geneticky, ale i energeticky a duševně, skrze zkušenost těla matky, skrze vibraci rodu, skrze příběh duše, která si volí právě tuto zkušenost.

Když se člověk v přítomném okamžiku otevře tělu, může uzdravit celý rodový příběh. Přítomnost obsahuje všechno – a to dává moc propustit to, co dříve drželo.

Éra, která přináší možnost uzdravení

Žijeme v úžasné době. Dnešní doba – éra Vodnáře – přináší jedinečný dar: můžeme proměnit příběhy našich předků v nás. Máme nástroje, vědomí i odvahu zůstat přítomní u bolesti, kterou dřív nikdo neunesl. A když to dokážeme, léčíme tím nejen sebe, ale i čtrnáct generací dozadu i dopředu. To, co bylo kdysi utrpením, se může stát portálem k probuzení. A bolest, která je prožita, a puštěna už není trest — je to pozvání domů.

Když důvěra otevře tělo

Věřím, že láska je nejsilnější energie , a má obrovskou moc vyléčit cokoli. Důvěra, a láska, která dovolí tělu povolit je klíč, který otevírá i ty nejhlubší vrstvy bolesti, a to je to, co se v havajských mapách děje. Mnohokrát jsem viděla, že energie, která člověku roky brala sílu, odešla během jediné věty, vyslovené v pravý čas, na pravém místě.

Jana Teg